Druhá světová válka byla plná násilí, které se konalo na lidech a to nejen na bojišti, ale i v poklidných laboratořích šílených vědců, kteří dostávali prostor pro své nehumánní pokusy. Jedním takovým byl tzv. ruský spací experiment, který si pohrával s myšlenkou, co by se asi stalo, pokud by člověk vůbec nespal a to několik týdnů v kuse.
Pro tento experiment byl speciálně vyvinut plyn, který ovlivňoval lidskou centrální nervovou soustavu tak, aby člověk nemohl usnout. Dostal jméno Nikolajevuv plyn a původně měl sloužit pro sovětské vojáky na bojové frontě. Bylo jej však nutno vyzkoušet a tak bylo sebráno několik vězňů, kteří byli zavřeni do hermeticky uzavřené komory, kam jim byl, po malých dávkách, tento plyn pouštěn. Původně bylo plánováno vězně nechat pod vlivem plynu, ale již po dvou týdnech musel být experiment ukončen.
Během něj se totiž z vězňů postupem času začali stávat lidské trosky. Jejich schování připomínalo maniodepresivní poruchy, začali trpět stihomamem. 10. den se jeden z vězňů zvedl a začal z plna hrdla křičet a křičel tak dlouho, dokud mu neodešli hlasivky, ostatní vězni však nehnuli ani brvou a když přestal vězeň křičet a jen prapodivně sípal, v křiku jej nahradili další dva vězni. 12. den vězni pomazali stránky knih, které ve vězení měli ke čtení, svými výkaly, a nalepily je na okenní tabule, kterými je pozorovali vědci, takže dovnitř nebylo nic vidět a i mikrofony zachycující zvuk utichly.
15. dne se vědci rozhodli vězení otevřít a vězně zkontrolovat. To co zde však našli, připomínalo vězně jen zdaleka. Jeden vězeň ležel mrtvý u odpadové šachty, podlaha byla pokryta vodou smíšenou s krví a výkaly. Všichni vězni měly na kost ohlodané prsty na nohou i rukou, a jelikož jim byl pro bezpečnost výzkumníků vypnut přísun plynu, neustále se ho dožadovali. To nejprapodivnější se však odehrálo v momentě, kdy se je vědci snažili uspat. Narkóza na ně vůbec nezabírala a vězni postupně jeden po druhém do rána zemřeli.
Tento příběh se do dnešní doby dostal pouze jako jakási pověra a zdali je skutečně pravdivý či nikoliv nikdo netuší. Ale připomeňme, že každá fáma vychází z určitých pravdivých podkladů.
